fbpx

Necítíte se v tom dobře? Vadí Vám to? Vyčerpává Vás to? Cítíte stres, tlak na sebe?

Znáte ty pocity? Zažíváte je? Já ano. Program a má přesvědčení v hlavě mne dovedly do kolotoče povinností.

Milé dámy, dnes promlouvám více k vám. Možná to máte totiž podobně jako já.

Je to už sedm let, co jsme s manželem koupili dům s okrasnou zahradou. Ze začátku mne všechno v něm i kolem něj bavilo. Ráda zvelebuji zahradu. Ráda sadím, pleju, hrabu a… Projevují se tím mé tvůrčí schopnosti. Ale… práce na zahradě mi bere spoustu času. Je to nekonečná spleť povinností, které jsou od jara do pozdního podzimu téměř neustále. Čím dál, tím víc mne to vyčerpává. Cítím beznaděj, práce na zahradě mne přestává těšit.

Loni jsme měli hezkou úrodu jablek. Máme jich plný sklep. Miluji přírodu a jsem vděčná za všechny dary, které nám příroda nadělila. Nemám ráda, když se s nimi plýtvá. Nevím, možná to znáte, ale pokud je nevyndám se sklepa, neumyju a nedám na talíř, ideálně před někoho, tak je nikdo nejí. A protože jablka nevydrží věčně, tak ve sklepě pomalu hnijí. A tak, i když práce na zahradě v zimě není, já krájím a suším jablka.

Baví mne například vaření. Ráda vymýšlím a tvořím i v kuchyni. Proto ráda zkouším nová jídla, nové postupy a nové ingredience. Zařídili jsme si proto velkou krásnou kuchyni. Loni jsem dokonce poprvé dělala švestková povidla. Ale… pokud se z vaření stává povinnost, nikdo se připraveným jídlem nepokochá, neovoní a neocení například jeho originalitu, přestává mne to bavit. Vlastně se z tvůrčí duše, která se realizuje v kuchyni, stane výrobna na jídlo. Pro mne dost dehonestující pocit.

Dům je nádherný a já ho chci udělat ještě hezčí. Musí se uklízet, musí se prát a musí se dokola neustále odkládat věci. Zalít květiny, udělat věnec na vchodové dveře, umýt ledničku, opravit kliku, na stěnu pověsit obrázek… Na věci padá prach a já se čím dál, tím víc cítím jako uklízečka.

A víte co? Vadí mi, že kvůli mé vyčerpanosti mám pocit, že mi můj manžel málo pomáhá. Vadí mi, že musím věci kolem baráku organizovat a vadí mi…  Ajaj! Co to cítím? Jsem zmatená. To není pravda, že manžel nepomáhá. Jen je té práce neustále moc. Manžela přece miluji a nechci na něj cítit zlost. Zlost za to, že já nestíhám všechno udělat? Že nikdy nebudu mít hotovo? Já nechci, aby náš hezký vztah s manželem pokazily všechny ty povinnosti kolem dítěte, domácnosti a baráku. Nechci dávat malé dcerce, která si chce neustále hrát, do ruky mobil jen proto, že musím uklízet nebo žehlit. Mám je oba ráda a opravdu nechci většinu našeho času na ně naléhat, co všechno mají dělat, aby mi pomohli.

Jaký životní styl chci s rodinkou žít? Stojí ten barák s tou kupou práce vůbec za to?

Jsem to vskutku já, která ten barák chtěla? Nebo je to jen program, který jsem zdědila po rodičích? Mé rodiče jsem viděla neustále dřít. Bylo totiž vždy na čem dřít.

Ne, to není moje. To bylo jejich. A je na čase to pustit. Já podnikám a kdy, co a kolik toho budu dělat, záleží jen a jen na mně. Kromě toho mne má práce naplňuje. Chci trávit více času cestováním s celou rodinou, poznáváním krás nejen České republiky. Chci se vzdělávat a číst knížky. Chci se víc věnovat manželovi a mé 5ti leté dceři, které chci ukázat, že svět je tady pro ni a že nemusí být jen kolečko v zajetém systému. Chci toho mnohem víc, než jen dělat domácí kuchařku, zahradnici, pradlenu nebo uklízečku.

Něco se Vám nelíbí? Změňte to!

„Kdyby to bylo tak snadné. To se lépe řekne, než udělá. Je pohodlnější to vydržet. Ono to jednou skončí“

Ano, jednou to opravdu skončí. Ale, co můj život? A co ten Váš? Zamýšlíte se nad tím, jaký životní styl chcete žít? Je někde uvnitř Vás touha? Děláte opravdu to, co chcete, nebo to co se má, co se od Vás tak nějak očekává?

My prodáváme barák. Chceme se vzdát „všeho“, co jsme doteď vybudovali. To všechno proto, abychom postoupili ve svém životě dál. Vstříc našim snům…

Ano, je to opravdu velká změna. Každopádně jsem rozhodnutá pro můj pocit štěstí a spokojenosti udělat maximum. Čeká nás stěhování a já pomalu čistím prostor kolem sebe a zjišťuji jak blahodárné může být zbavování se věcí, na které jsem 2 roky nesáhla. Vyzkoušejte to. Rozhlédněte se kolem, otevřete skříně, a zbavte se zbytečných věcí. Jako zázrakem se začne čistit i vaše mysl.

Close Menu