fbpx

Jaký byl váš nejskvělejší, nejhezčí Silvestr? Byl to ten loňský? Nebo to byl nějaký jiný?

Prožíváte je stejně, nebo máte rádi změny? Tak či tak s příchodem tohoto Nového roku se, stejně jako každý Nový rok, rozběhnou napříč světem přání. Lidé se potkávají nebo si telefonují a vzájemně si přejí všechno nejlepší.

Přání! Někdy mi přijde, že jsou to jen prázdná, bezduchá slova, která míjejí hlavu i srdce. Ano, máme si přát, ale bez vlastního přičinění se v novém roce nic moc nezmění. A tak si lidé rok co rok přejí štěstí a zdraví a rok co rok chovají neúctu ke svému tělu a to pak chátrá a nemocní. A štěstí? Copak ho lze dosáhnout, když neznáme sebe, své hodnoty, své sny, děláme věci, které nás nebaví, nebo jsme ve vztazích, které nás neuspokojují?

Taky peníze si rádi přejeme. Ale copak to jde? Mít víc peněz, když nic z toho, co bylo doteď, nezměníme? Když nepoznáme své silné stránky, když se nenaučíme další dovednosti, nezvýšíme své sebevědomí, když nezměníme práci, když…?

 

Silvestrovské zasnění

 

Přemýšlím nad mým nejkrásnějším Silvestrem. Bylo to dávno. Ještě jako mladá holka jsem byla se známými na chatě v zimní, zasněžené krajině. Bylo tam krásně. A i přesto, že jsem tam byla bez partnera, protože prostě ještě nebyl, tak se zvláštní nostalgií vzpomínám na to, jak jsem o půlnoci za zvuku dělobuchů, sama stála za rohem chaty a dívala se vzhůru na hvězdy. Kolem mě se rozlehlo ticho, jako bych byla v bublině. Stála jsem tams vděčností, nadějí a odhodláním. S vděčností za to, co bylo, s nadějí na to, co bude a s odhodláním pro to udělat maximum. Nevím proč, ale cítila jsem se šťastná. A i když tam nebyl partner, který by mě objímal, nebyla jsem tam sama. Nevím, možná je to jako v pohádce o Lvím králi, kdy předci k nám promlouvají z hvězd, radí, podporují nás na naší cestě a drží nad námi ochranu.

 

Proč tady o tom píšu? Možná bych ráda zastavila sebe ale i vás. Možná bych ráda pozměnila ten zvyk, který je tu po desetiletí. Možná chci tu nádhernou silvestrovskou chvilku z minulosti častěji zažívat. Možná…

Místo zběsilého telefonování a přání se raději zastavme, utišme své emoce a podívejme se dovnitř nás. Podívejme se do naši budoucnosti. Možná zjistíme, že jsme to právě my, kteří ji můžou tvořit.  

Rozhodla jsem se lidem kolem nepřát. Místo toho se jich ptám:

„Co si pro sebe v Novém roce přejete?“

Co by se mělo stát, abyste mohli…

  • být zdravější a mohli zpomalit stárnutí?
  • odletět s rodinou na zimu do Thajska?
  • vzít děti poprvé k moři?
  • odejít z práce, která vás nebaví?
  • vydělávat o 10 tisíc měsíčně více?
  • odstartovat své podnikání?
  • najít své poslání?
  • zhubnout nadbytečná kila po porodu?
  • koupit vysněný telefon, auto, dům…?

A ta poslední otázka je nejdůležitější.

„Co všechno Vy pro to můžete udělat?“

Povětšinou jsme naučeni jen slepě přijímat. Týká se to i přání, ale co pak? Čekat na to, co přijde? Na pomoc, na zázrak? A tak mnohdy čekáme. Čekáme na lepší podmínky, lepší situaci, vhodnější dobu, čekáme, až se něco stane!

Nečekejte a pojďte do toho!

Položte si otázku, co si Vy sami přejete? A co pro splnění vašeho přání Vy sami můžete udělat?

Čím víc lidí najde svůj sen, své skutečné přání a rozhodne se za ním jít, tím bude svět kolem nás zdravější, hezčí, usměvavější a šťastnější.

A co na závěr? Prosím držte se svých snů a tvořte si nové. Věřte jim a věřte sobě! Sny a jejich realizace je dar, kvůli kterému se vyplatí žít!

Close Menu