Jako každá maminka jsem byla s dítětem doma na mateřské. Manžel chodil do práce. Z domu vyšel ráno v sedm a vracel se večer v sedm. Malé dítě je rozkošné, to vám řekne každá maminka. Být s ním každý den doma sama už ale tak rozkošné není. Alespoň ne pro všechny maminky. Kolotoč neustálých a nikdy nekončících povinností. Stále jsem něco dělala. Vaření, papání, přebalování, noční vstávání, uklízení a hraní. Dítě je zvědavé a chce si hrát…
Cítila jsem každým dnem větší únavu. Ráno se mi těžce vstávalo a večer jsem nemohla zaspat. Běžné denní povinnosti byly pro mne čím dál větší zátěží. Dítě neustále něco vymýšlelo, něco potřebovalo… utřít zadek, napít… Chtělo se mnou být a hrát si. Všude jsem viděla jenom samé povinnosti. V noci jsem plakala do polštáře. Přes den mi energie docházela a já jsem začala křičet. Křičet na dítě. Emoce mne plně ovládaly a já kolem sebe začala „kopat“. Tentokrát to odnesly dveře na záchodě. Večer, když manžel přijel z práce, jsem jenom seděla a čuměla do televize nebo do zdi. Potřebovala jsem oddych. Bohužel tohle mi tak potřebnou energii vůbec nedodalo. Byla jsem na pokraji totálního zhroucení.
Talent, který jsem si předtím vůbec neuvědomovala, mi s největší pravděpodobností zachránil život. Žiji hodně v hlavě. Ráda přemýšlím. Asi ne v každé situaci je to výhra. V tomto případě to ale výhra byla. Přemýšlení mne jednak dobíjí a pak jsem si velice dobře uvědomovala co se děje. Jasně jsem věděla, že je něco špatně a hledala jsem řešení. V noci jsem nemohla spávat, tak jsme s manželem hodně mluvili. O tom, co se děje, jak se cítím a co bych chtěla, co bych si přála. Došlo mi, že potřebuji pomoc.
Psychoterapeutka mi předepsala antidepresiva. Prý proto, abych neublížila sobě nebo dceři. Opět jsem přemýšlela. Chci brát tento chemický koktejl? Odpověď byla: NE.
Její další rada byla „dělejte co nejvíc, co vás baví, s dcerou nebo sama.“ To se mi líbilo víc. No jo, ale co mne vlastně baví? Víte, člověk v depresi chce totiž jediné. Konec, ať už to skončí! Tady opět nastoupil můj talent – přemýšlení. Byl to dlouhý proces. Když se vás na to v životě nikdo nezeptá, co děláte rádi, co vám dělá radost, když jste dlouhodobě v šedi života, tak to ze sebe těžce dolujete.
Podle testu z Gallupu je jednou z mých silných stránek neboli talentů intelekt. Lidé s výrazným talentem v této oblasti jsou typičtí intelektuálové. Hodně přemýšlejí sami o sobě a vedou intelektuální debaty. Na základě popisu jsem rázem pochopila, proč já nemůžu být s dítětem zavřená dlouhou dobu. A už vůbec bych nemohla dělat například v mateřské školce. Pro můj pocit spokojenosti, naplnění a štěstí nutně potřebuji vést intelektuální rozhovory s lidmi. Potřebuji mít čas pro sebe, kdy přemýšlím nad sebou, nad životem, nad smyslem všeho… Protože, i to mne činí šťastnou.
Poznání vašich talentů vám pomůže prožít šťastnější a spokojenější život. Protože budete vědět co ke štěstí potřebujete. 🙂
